Návrh kolejiště (volba námětu, základní témata ...)

Jak postupovat při návrhu. Sám jsem se touto problematikou prokousával, když jsem se po mnoha letech vrátil k modelaření. Pokreslil jsem spoustu papíru, udělal mnoho návrhů, při stavbě kolejiště jsem se dopustil mnoha chyb a spoustu věcí bych dnes určitě udělal jinak.

Zde je několik výchozích bodů:

Prvním a nejdůležitějším krokem je volba námětu našeho díla. Je třeba si ujasnit o jakou trať se bude jednat, v jaké krajině se nachází, jaký druh provozu bude převládat a o jakou historickou epochu se jedná. Od toho se bude odvíjet charakter krajiny, budov, technického vybavení nádraží a samozřejmě vlaků. Pro inspiraci je dobře se podívat jak to vypadá ve skutečnosti, prohlédnout železniční fotografie, plány skutečných stanic, dovědět se něco o provozu atd.

Na počátku našeho díla nás tedy čeká nelehký úkol, udělat z našeho pohledu ten nejlepší a provozně nejzajímavější návrh kolejiště, začlenit tam vše co chceme a dostat to vše na prostor, který máme k dispozici a který je vždy menší než bychom potřebovali.

Pokud máme k dispozici prostor o velikosti pouze několika metrů čtverečních, nebudeme se pokoušet do modelování celé tratě (tzv. uzavřený model), ale vybereme si pouze její část (tzv. otevřený model). Z hlediska zajímavosti a pestrosti provozu to může být například nějaká železniční stanice, buď skutečná nebo smyšlená, na kterou navazují úseky širé tratě mizící v tunelu nebo se ztrácející za terénem. Vlaky odněkud přijíždějí a někam odjíždějí. Vidíme, stejně jako pozorovatel skutečné železnice, jen malou část tratě. Abychom mohli vytvořit takový dojem, musíme kolejiště rozdělit na část viditelnou a část skrytou, kde se budou střídat nebo budou odstavovány jednotlivé vlaky. Skrytá stanice může být přístupná obsluze a může se zde provádět sestavování vlaků. Takto řešené kolejiště nám umožní daleko bohatší provoz, než pouhé kroužení jedné soupravy po oválu a i na malé ploše můžeme uskutečnit zajímavý provoz.

Nedávno se mi dostala do ruky kniha "Modely železnice v terénu" od V. Zusky z roku 1988, která pojednává o problematice návrhu a stavby kolejiště. Vzhledem k tomu, že v současné době je tato publikace pro většinu zájemců pravděpodobně nedostupná, dovolím si zde uvést některé informace v ní obsažené, které jsou pro návrh kolejiště velmi užitečné.

Volba tématu kolejiště
____________________________________________________________________________________

1. téma - provoz na širé trati
Téma vhodné pro toho, kdo chce pozorovat jízdu vlaků v krajině. Viditelná část modelu bude zobrazovat určitý úsek širé trati vhodně zasazený do krajiny. Ve skryté části se vybuduje velké skryté nádraží, které pojme dostatečný počet souprav a bude slouží jako "manipulační zákulisí" celku. Soupravy odtud budou vyjíždět v obou směrech do viditelné části kolejiště.

____________________________________________________________________________________

2. téma - provoz mezilehlé stanice
Téma pro každého, kdo chce modelovat staniční provoz. Vlaky tu mohou zastavovat i projíždět, mohou vzájemně křižovat nebo se předjíždět, některé manipulační nákladní vlaky zde mohou provádět posun, odstavování a připojování vozů, případně obsluhu místní krátké vlečky. Viditelná část kolejiště bude obsahovat mezilehlou stanici s úseky širé tratě, které mizí v tunelu nebo za terénem a přecházejí do skryté části. Ve skryté části se vybuduje velké skryté nádraží nebo dvě skrytá nádraží s vratnými smyčkami. Zde budou soupravy vyčkávat a střídat se.

____________________________________________________________________________________

3. téma - provoz koncové stanice
Koncová stanice má výjezd na širou trať pouze z jednoho zhlaví. Vlaky tu končí a začínají, což souvisí s přejížděním, případně odstavováním hnacích vozidel. Nákladní vlaky, které sem přijíždějí, nebudou dlouhé, protože obstarávají obsluhu pouze této stanice, nic tudy neprojíždí. Zvýšení nákladního provozu můžeme docílit připojením místní krátké vlečky. Koncová stanice může být pojata jako vlakotvorná, což vyžaduje zřízení menšího lokomotivního depa obhospodařujícího alespoň 6 hnacích vozidel. V tomto případě bude stanice i domovskou stanicí osobních a služebních vozů.
Skryté nádraží se nemusí zabývat vlakotvorbou, ale jen organizuje návraty vlaků a zastupuje libovolně dlouhý úsek tratě (čím je trať delší, tím déle trvají návraty lokomotiv a souprav).
Pokud není stanice koncipována jako vlakotvorná, stačí zde jen odstavná kusá kolej pro odstavená, případně "nocující" hnací vozidla. Může být opatřena remízou. Při parním provozu je u ní vodní jeřáb a popelová jáma.

____________________________________________________________________________________

4. téma - provoz přípojné stanice
Provozně velmi vděčné téma, ale náročné na řešení skrytých částí. Stanicí jedna trať prochází (průběžná) a druhá odtud vychází (odbočující). Skryté části tu musí zastoupit oba konce průběžné tratě a také vytvořit druhý konec tratě odbočující, a to nejlépe samostatně. Vlaky odbočující tratě tu převážně začínají a končí, některé ale mohou také plynule přecházet z průběžné tratě na odbočující a naopak.
Nejjednodušší řešení může předpokládat vlakotvorné stanice pro obě tratě ve skrytých nádražích, takže provoz přípojné stanice je zbaven starosti o hnací vozidla.
Složitější řešení by mohlo předpokládat u přípojné stanice malé depo pro obsluhu vedlejší tratě. Stanice musí mít v každém případě nejméně 3 koleje dopravní a 1 nebo 2 manipulační, je-li domovskou stanicí pro osobní vozy vedlejší tratě, pak ještě odstavnou kolej pro záložní vozy.

____________________________________________________________________________________

5. téma - lokomotivní depo
Lokomotivní depo střední velikosti tvoří již dost rozsáhlý kolejový celek. Provoz depa zahrnuje přípravu a údržbu hnacích vozidel, jejich odjezd a návrat ze služby, služební přepravu paliv a pohonných hmot, odvoz prázdných vozů, odvoz popela, dopravu olejů, popř. náhradních dílů. Model depa skýtá možnosti provozu točny, zauhlovacích jeřábů, přesuvny apod. Na koleji umožňující rychlé vyjetí může být umístěna nehodová souprava.
Skryté nádraží může u modelu depa posloužit pro simulování pohybu lokomotiv a motorových vozů "ve službě", výjezdovou kolej z depa je však lépe maskovat kulisou (např. stromovou) než tunelem, protože tunel mezi depem a stanicí by byl nepravděpodobný.

____________________________________________________________________________________

6. téma - krátká odbočná trať
Základ řešení je obdobný jako u 4. tématu, rozdíl je v tom, že do skrytých částí je zavedena jen trať průběžná. Odbočující trať je vedena celá viditelně a ukončena ve viditelné koncové stanici. Při větších prostorových možnostech může být na této trati mezi oběma stanicemi ještě osobní zastávka nebo zastávka s nakladištěm.

____________________________________________________________________________________

7. téma - dvojice mezilehlých stanic
Jde pouze o rozšíření 2. tématu. Zpestření provozu je nejen ve dvojím zastavování osobních vlaků, ale mezi stanicemi může být určitý rozdíl v počtu dopravních kolejí (různé možnosti v křižování a předjíždění) a také v rozdílném charakteru nákladové přepravy.

____________________________________________________________________________________

8. téma - stanice koncová a mezilehlá
Téma vychází ze 3. tématu. Začátek tratě a její libovolně dlouhá pomyslná část je opět vyjádřena organizací skrytého nádraží, ale ve viditelné části už je více, než jen zakončení tratě. O rozsahu koncové stanice platí totéž co v tématu 3. Další mezilehlé stanice, popř. zastávky lze plánovat podle konkrétních prostorových možností.

____________________________________________________________________________________

9. téma - úvraťová stanice
Kterékoliv téma s mezilehlou stanicí lze provozně zpestřit modelem stanice úvraťové. Je to vlastně druh mezilehlé stanice, kde se vjezd i odjezd uskutečňuje jen po jednom zhlaví. Opačné zhlaví je ukončeno kusou kolejí, jako u stanice koncové. Úvrať má v modelu určité prostorové výhody v tom, že lze pokračovat v jízdě vlaku v protisměru i tam, kde nedostatek místa brání vytočení tratě půlkruhovým obloukem. Na rozdíl od stanice přípojné, kde každá trať musí být zaústěna do samostatné dopravní koleje, může být spojení obou traťových směrů před krajní výhybkou úvraťové stanice, čímž se řešení zhlaví značně zjednoduší. Komplikací je nutnost objíždění hnacího vozidla na opačný konec soupravy. Skutečným vzorem pro takovou stanici je např. Dubí v Krušných horách. Vklíněním stanice do bočního údolí se tu snadno řeší stoupání bez nutnosti stavby dlouhého obloukového tunelu. I na modelu se dá takto vytvořit zajímavý krajinný motiv.

 ____________________________________________________________________________________

10. téma - celky bez skrytého nádraží
Nejmenším celkem je trať mezi dvěma koncovými stanicemi. Složitější případ představuje sestava, kde z jedné vlakotvorné stanice vybíhají (z jednoho zhlaví) dvě tratě odlišné přepravní úrovně. Počet mezilehlých stanic nebo zastávek, dále uplatnění hlásek nebo hradel závisí jen na prostorových možnostech.

____________________________________________________________________________________

Z těchto základních konceptů a z jejich kombinací můžeme vytvořit náš model a přizpůsobit ho co nejlépe našim představám, požadavkům a prostorovým možnostem. Do solidního modelu vůbec nepatří komplikované proplétání kolejí ve snaze získat delší trať, která se potom nelogicky "motá" stále kolem jedné vesnice, a navíc tím vyžaduje obyčejně krkolomné stavby proti všem stavebním a terénním zákonitostem.
Skryté nádraží nám umožní simulovat pomyslnou trať, na které se může odehrávat velmi pestrý a zajímavý provoz. Naše stanice mohou být obohaceny vlečkami a nakladišti. Do obrazu skutečného provozu nutně patří určitá dopravní logika včetně posunu a jiných logických změn ve složení vlaků. 

Zdroj: "Modely železnice v terénu" , V. Zuska, NADAS, 1988

Pro inspiraci doporučuji prostudovat plánky kolejišť od Milana Ferdiána.