Stručný pohled do historie

Rozvoj železniční dopravy s sebou přinášel požadavek na bezpečnost provozu. Od začátku vývoje návěstidel se projevovala snaha zkonstruovat je tak, aby bylo možné je ovládat na dálku. První takto zkonstruovaná návěstidla byla nazývána distanční a pracovala na elektromechanickém principu. Návěstila zákaz vjezdu velkým kruhovým terčem červené barvy s bílým okrajem, za tmy červeným světlem závěsné svítilny. Zadní strana terče byla natřena bíle a dovolení vjezdu se návěstilo otočením terče do polohy rovnoběžné s tratí a za tmy bílým světlem.
Ve vývoji ovládání návěstidel zvítězil systém čistě mechanický (ruční páky, drátovody). Elektromechanická návěstidla zanikla u nás ve 30. letech 20. století.

Historie mechanických návěstidel začíná již na počátku 20. století. Nejprve se používala návěstidla jednoramenná, velmi brzy se však konstruovala i dvou až tříramenná. Používala se jak pro vjezd, tak i pro odjezd, přičemž různý počet ramen pro polohy "volno" znamenal volno pro odjezd na různé tratě vycházející ze stanice. Návěsti těchto návěstidel jsou uváděny ještě v návěstních předpisech z roku 1946.

Mechanická předvěst měla původně sklopný terč obdélníkový, perforovaný. Byl zelený s bílým okrajem, přední část stožáru byla střídavě zelená a bílá, a zelenobílé bylo i upozorňovadlo. Od rohu 1939 byl postupně nahrazován terčem kruhovým z plného plechu. V témže roce byly změněny i barvy terčů.

Mechanická seřaďovací návěstidla ČSD používala sklopné terče čtvercové v úhlopříčné poloze. Někde se udržely původní rakouské terče kruhové
Návěstnímy předpisy bylo v roce 1954 zrušeno používání dvouramenných a tříramenných odjezdových návěstidel. Odjezdová návěstidla byla ponechána pouze jednoramenná a podle potřeby se opatřovaly indikátory směru. V 60. letech 20.století se objevuje na mechanických návěstidlech žluté rameno. S malými obměnami v detailech tvarů a rozhraní červenobílého zbarvení se princip mechanických návěstidel úspěšně ujal, rozšířil a udržel v praxi až do dnešní doby.
Hlavní výhodou mechanických návěstidel doplněných předvěstmi a seřaďovacími návěstidly bylo soustředění jejich obsluhy do ústředních stanovišť - stavědel, odkud se zároveň drátovodným a pákovým zařízením obsluhovaly i výhybky přilehlého zhlaví. Největším zdokonalením tohoto celku bylo elektromechanické zařízení, kterým výpravčí z dopravní kanceláře ovládal práci signalistů na stavědlech, určoval postavení vlakových cest, uzamykal a uvolňoval hradlové přístroje na stavědlech. To znamenalo obrovský pokrok v zabezpečovacím systému.

Robusní pákové systémy a dlouhé drátovody začaly ustupovat pružnější, výkonnější a co do možnosti počtu znaků dokonalejší soustavě světelných návěstidel.

Světelné návěsti se na ČSD řídily systémem barev převzatých v roce 1918 od Rakouských státních drah. V této soustavě zelené světlo znamenalo "Pomalu", tedy návěst "Výstraha", kdežto návěst "Volno" byla signalizována světlem bílým. Pro návěst "Stůj" byla barva červená, pro zákaz posunu modrá.
Žluté světlo, a tím celá nová světelná soustava byla zavedena u nás až za protektorátu v roce 1939 v zájmu sjednocení se soustavou německých drah. Nyní tato soustava platí mezinárodně.
V předválečné době, kdy na ČSD existovala jen hlavní návěstidla mechanická, se vyskytovala již světelná návěstidla ve funkci vložených odjezdových návěstidel. V návěstních předpisech z roku 1946 se již u všech hlavních návěstidel, předvěstí a seřaďovacích návěstidel vyskytovaly světelné obdoby, které jen využívaly nočních znaků mechanických návěstidel k dennímu použití.
Další vývoj světelných návěstidel směřoval k využití výkonnějších elektrických systémů, kde reléové vazby daleko předčily systém elektromechnického zabezpečení. Umožnily zobrazovat větší počet návěstních znaků kombinací klidných a kmitavých světel, slučování návěstidel apod. Kromě toho reléová soustava umožnila rozvoj automatických systémů, jako je tzv. autoblok a dálkové zabezpečovací zařízení (DZZ), při kterém je provoz komplexně řízen z jediného ovládacího stanoviště pro celou trať včetně stanic. Od konce 20.století se začaly v zabezpečovacích systémech prosazovat počítače. Světelná návěstidla prodělala vývoj od pouhé náhrady znaků mechanických návěstidel až po dnešní rychlostní návěstní soustavu.