 |
 |
|||||||||||||||||||||
 |
||||||||||||||||||||||
Před nějakou dobou se mi dostala do ruky publikace "Železniční provoz v modelu", autorů Jiřího a Zdeňka Švába, vydaná Železničním spolkem LOKÁLKA GROUP v Rokycanech. Vzhledem k tomu, že v současné době je publikace již nedostupná, uvádím zde některé části, které by mohly být užitečné při návrhu kolejiště. Většina modelářů si pro svůj model vybírá právě železniční stanici. Proto je třeba vědět něco o její činnosti. Podle ní je totiž určeno její kolejové rozvětvení i další vybavení. Kdo se rozhodne přesně znázornit nějakou konkrétní stanici, nemůže udělat chybu. To bývá však v modelové velikosti H0 značně náročné na prostor. Vždyť délka staničních kolejí běžně přesahuje vzdálenost 0,5 km. Proto také nedodržujeme všechny rozměry, délkové míry se zkracují až 1:1000 v H0. Také úhly odbočení průmyslově vyráběných výhybek neodpovídají skutečnosti; výhybky v modelu jsou mnohem kratší a s větší úhlem vybočení než by odpovídalo skutečnosti. Zastávka
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------  Hrušovany nad Jevišovkou ------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Úvraťová stanice V modelu neprávem opomíjená, umožňuje znázornit zajímavý druh železničního provozu při současné úspoře tolik cenného místa. Na ČD např. Stupno, Dubí, Liteň, Žleby.
Každá stanice má dvě zhlaví, v nichž se traťové koleje rozvětvují do kolejí staničních. Kolej, která je přímým pokračováním tratě, se nazývá hlavní staniční kolej. Po ní vlaky projíždějí, obvykle je možno po ní jezdit traťovou rychlostí, což nelze po těch kolejích, na které vlak musí jet přes výhybky odbočkou. Na dvojkolejných tratích mají stanice dvě hlavní koleje. Dále ve stanici bývá alespoň jedna vedlejší kolej pro křižování a předjíždění vlaků. Na hlavních tratích jich samozřejmě bývá víc. Tyto koleje se nazývají dopravní. Kromě nich má každá stanice alespoň jednu kolej manipulační, která slouží k nakládání, vykládání a odstavování vozů. Z manipulačních kolejí vlaky nemohou odjíždět, ani na ně nemohou vjíždět. Téměř každá stanice má alespoň jednu kusou kolej. Ta se používá také k odstavování vozů, v případě potřeby se zde odstavují ta vozidla, která se dlouhou dobu nebudou pohybovat. Bývají to obytné vozy stavebních vlaků, podbíječky, vozy určené k opravě a podobně.
Obvykle jsou stanice uspořádány podle obr. 3, počet kolejí ale může být různý. Jako první před staniční budovou bývá manipulační kolej s rampou skladištěm a volnou skládkou. Na jednom zhlaví bývá doplněna kusou kolejí. Teprve druhá za ní bývá hlavní kolej, za ní další dopravní kolej. Za nimi mohou být podle místních poměrů další dopravní nebo manipulační koleje. Na našem obrázku předpokládáme jako dopravní koleje č. 1 a 3, označené šipkami.
Na tratích, po nichž jezdí rychlíky, mívají stanice ještě alespoň jednu dopravní kolej před hlavní kolejí směrem ke staniční budově. Na ní čeká v případě křižování nebo předjíždění osobní vlak, aby projíždějící rychlík neohrozil nastupující cestující.
Koleje číslo 1 a 3 jsou dopravní, druhá kolej je manipulační nakládková a vykládková. Koleje se číslují tak, že číslo 1 má hlavní kolej. Koleje od ní nalevo při pohledu od začátku trati mají čísla lichá, napravo sudá. Začátek je u našich skutečných tratí vždy na východě nebo na jihu, v modelu si jej stanovíme podle vlastní úvahy. Ale určit bychom si jej měli, protože podle něj se značí i výhybky, návěstidla a další zařízení. Začátek trati má vliv i na čísla vlaků: vlaky jedoucí od začátku ke konci trati mají sudá čísla, opačné lichá. U manipulační koleje bývá výpravní budova (VB), skladiště (S), rampa (R) a volná skládka (V). Po první koleji vlaky projíždějí v případě, že je třeba ve stanici křižovat nebo předjíždět nějaký vlak jiným, vjede jeden vlak na třetí kolej. Z toho je vidět, že do této stanice se vejdou současně jen dva vlaky. To na místních tratích obvykle stačí. Při obtížnějších dopravních situacích se i v takových stanicích někdy potkají tři vlaky. Stává se to obvykle, když zde posunuje manipulační vlak a v té době přijede z každé strany jeden osobní vlak ke křižování. Pak záleží na výpravčím, jak si poradí. Když se nákladní vlak vejde na manipulační kolej, přestaví se tam. Pokud ne, přestaví se jeden osobní vlak na stejnou kolej za nákladní, druhý jede po zbývající koleji. Někdy je třeba nákladní vlak rozdělit, část ho odstavit na manipulační kolej, aby se za jeho zbytek vešel osobní vlak. Přitom je třeba dbát na to, aby do obou osobních vlaků byl volný přístup z nástupiště. Kdybychom si tedy v modelu postavili jen takovéto nádražíčko, mohli bychom se při řízení dopravy na něm chvílemi dost zapotit.
Konečné stanice lokálek bývaly vybaveny malou remízou alespoň pro jednu lokomotivu. Možné řešení je na obr. 7. Kolej číslo 5 slouží k odstavování osobních a služebních vozů, pokud je k ní přístup po silnici, může se na ní i nakládat.
Staničky na lokálkách bývají poměrně krátké, proto se dobře hodí k modelování. Kdo však hodlá stavět model hlavní trati, má možnost si vybrat z dalších obrázků. Na obr.8. je znázorněna výhybna na jednokolejné hlavní trati. Jako model je vhodná pro toho, kdo chce na svém kolejišti vidět všechny druhy vlaků a má málo místa. Výhybna musí být dostatečně dlouhá, může však být umístěna v oblouku, proto nezabírá mnoho místa. Osobní vlaky v ní mohou zastavovat, nákladní vlaky zde neposunují.
Typická mezilehlá stanice jednokolejné hlavní trati je na obr.9, Vzhledem k častému křižování a předjíždění vlaků mají tyto stanice nejméně tři dopravní koleje. Taková stanice nám v modelu velikosti H0 zabere asi 3 metry délky.
Malá stanice na dvoukolejné hlavní trati je znázorněna na obr.10. Pro každý směr jízdy má jednu kolej na předjíždění. Taková stanice by v měřítku H0 byla asi 5 metrů dlouhá. Kromě toho by kolejiště muselo mít další dosti velké skryté nádraží, aby soupravy z viditelné části kolejiště měly kam odjíždět. Takové kolejiště už by zabíralo značný prostor, proto se budeme zabývat raději skromnějšími náměty. Pro domácí kolejiště, které se má vejít do normálního bytu, doporučujeme se obejít bez dvoukolejných tratí a vybrat si raději námět z některé vedlejší nebo místní trati. Skromnější námět bude i věrohodnější vzhledem k délce vlaků. Posun: Jak už jsme v textu několikrát naznačili, v každé stanici musí být nějak zajištěno přistavování vozů do nakládacích míst, na vlečky, případně sestava vlaků, zkrátka posun. Ve stanicích s malým rozsahem těchto prací by bylo nehospodárné zaměstnávat pro tuto činnost kvalifikované pracovníky. Proto po většině tratí jezdí nejméně jednou denně manipulační nákladní vlaky, doprovázené vlakovou četou. Tyto vlaky provedou ve všech stanicích na trati potřebné práce. V těch stanicích, kde se denně přistavuje větší množství vozů a manipulační vlaky by tam musely posunovat několik hodin se posun řeší tak zvanou obsluhou. To je manipulační nebo přestavovací vlak, který v této stanici končí. Zde jeho personál provede všechny potřebné práce, sestaví si nový vlak z vozů, které je třeba odvézt a jede s ním zpět do uzlové stanice, ze které přijel. Obsluha do takové stanice jezdí obvykle dvakrát denně. Stanice s velkým rozsahem posunu mají vlastní posunovací lokomotivu s četou posunovačů, kteří ve stanici posun provádějí. Když do takové stanice přijede manipulační vlak, pouze odstaví skupinu vozů, kterou sem veze, případně dobere vozy, připravené k odvozu a jede do další stanice. Větší stanice mohou mít záloh i několik, jak jsme si již řekli. Posunovací obvody jednotlivých záloh musejí být přesně určeny, aby nemohlo dojít k jejich střetnutí. Pokud jedna záloha potřebuje vjet do obvodu druhé, musejí se zaměstnanci řídící posun předem domluvit. Pro nákladní dopravu mají vlečky velký význam, protože převážná většina vozů, které po našich tratích jezdí, je naložena právě na vlečkách. Každá vlečka má určeno místo, kde se předávají vozy mezi dráhou a vlečkařem. U větších vleček to bývá i celé předávací kolejiště. To kolejiště patří majiteli vlečky, dopravu z něj na vlečku si zajišťuje vlečkař vlastními, případně pronajímanými lokomotivami. Větší vlečka s předávacím nádražím je na obr. 13. PS je přípojová stanice, PK předávací kolejiště a Z vlastní závod. Po části "a" vlečky jezdí lokomotiva dráhy, po části "b" vozidla vlečkaře. Pokud je vlečka delší, mohou po některé části (nebo po obou) jezdit soupravy jako vlečkové vlaky. V tom případě je vlečka vybavena návěstidly pro vlakovou dopravu a předávací kolejiště je obsazeno výpravčím. Zdroj: "Železniční provoz v modelu", Jiří a Zdeněk Šváb
|
||||||||||||||||||||||
|
||||||||||||||||||||||
|
||||||||||||||||||||||
